Příručka snipera
Příručka snipera
Tato kapitola vysvětluje tyto techniky a dovednosti, které sniper musí znát předtím než bude nasazen v bojové akci. Používání těchto dovedností odstřelovači ovlivní jejich přežití na bitevním poli.
MASKOVÁNÍ
Maskování je jedna ze základních zbraní ve válce. Může znamenat rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem mise. Pro snipera znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Rozsah maskování je důležitý od doby kdy sniper nesmí být odhalen. Ať už když je sám nebo jako část celku nebo dokud je v palebném postavení. Střelecký výcvik naučí snipera jak zasáhnout terč a znalosti maskování ho naučí jak se nestát z lovce kořistí. Pozornost věnovaná maskování je známkou velmi dobrého odstřelovače.
Ukazatele cílů
Aby se stal sniper zručným v maskování musí nejdřív porozumět ukazatelům cílů. Ukazatele jsou chyby které vojáci dělají a které mohou znamenat jejich odhalení. Odstřelovači musí vědět jak se vyhnout odhalení zaviněným těmito ukazateli, ale také jak odhalit protivníka na základě těchto chyb. Jsou to zvuky, pohyb, nevhodná kamufláž, vyrušení zvěře a pachy.
1. Zvuky
Hodně rozpoznatelné za tmy
Zvuky způsobené pohybem, chrastěním výstroje nebo mluvení
Slabé zvuky mohou být přirozené pro prostředí, ale mluvení ne
2. Pohyb
Hodně rozpoznatelný za světla
Pohyb přitahuje lidské oko
Rychlý pohyb je snadněji odhalitelný než pomalý
3. Nevhodná kamufláž
Odlesky, třpyt
Obrysy
Kontrast s pozadím
4. Vyrušení zvěře
Vyplašení ptáků
Náhlé ztichnutí zvířat (nepřirozené ticho přírody)
Vyplašení zvěře
5. Pachy
Vaření
Kouření
Mýdlo, pleťová voda, deodoranty
Repelenty proti hmyzu
Základní postupy
Sniper může používat tři základní metody maskování. Může je používat samostatně nebo kombinovat s dalšími vyžadují-li to okolnosti. Tyto základní postupy jsou skrývání, splývání a klamání Skrývání Splývání Klamání
Druhy maskování
Dva základní typy které používají odstřelovači jsou přirozené a umělé.Přirozené Umělé Pruhy Skvrny Kombinace
Hejkal (Ghillie)
Hejkal je speciálně vyrobená maskovací uniforma s nepravidelnými maskovacími vzory nebo sítí.
Několik příkladů ,,Hejkala
Je vyroben z běžné polní uniformy nebo z jednodílné letecké kombinézy. Tato je obvykle otočená naruby, takže kapsy jsou vevnitř. Toto opatření chrání obsah kapes před zničením při plížení po zemi. Přední strana hejkala může být vyztužena pevnějším materiálem. Kolena a lokty jsou překryty dvěma vrstvami pevnějšího materiálu a na švy je použit nylon.
Maskování nebo síť překrývá ramena a sahá až k loktům na rukávech. Je použito na zadní straně obleku musí být dostatečně dlouhé na zakrytí zad a boků snipera když leží na zemi. Mělo by také zakrývat hlavu a krk ale nesmí zasahovat do obličeje a omezovat tak vidění nebo bránit v pohybu.
Část může být ze síťoviny. Tento díl slouží k zakrytí zbraně a hlavy v palebné pozici. Může být našit na hejkalovi nebo je to oddělená část. Hejkal vás neudělá neviditelným a je to pouze základ maskování. Živá vegetace která se dá přidělávat vám pomůže splynout s okolím.
předchozích dvou se používá při pohybu proměnlivým terénem. Obvykle je to nejlepší vzor pro většinu oblastí. se používají v oblastech s hustou listnatou vegetací se používají v silně zalesněných oblastech a když je listnaté vegetace řídká maskování je jakýkoliv materiál nebo prostředek který je vyrobený za účelem ukrytí. Kamuflážní barvy se používají na všechny odhalené části těla jako jsou obličej, ruce, týl a krk. Tmavší části obličeje se zesvětlují a světlé se ztmavují. Jsou tři vzory které se na tyto části těla malují. maskování je vegetace nebo materiály vlastní prostředí ve kterém operujeme. slouží k odvedení pozornosti od skutečného umístění odstřelovače je porovnání osobního maskování s okolím v místě kde sniper nemůže být spatřen se používá k ukrytí před pozorováním za hustou vegetací.
Improvizované a rozšířené maskování
Ostřelovači by měli umět používat improvizované a rozšířené maskování pro případ, že by jiné prostředky nebyly k dispozici. Místo maskovacích barev v tubě se dají použít saze, uhelný prach, skvrny způsobené zelenými slupkami ořechů, bláto nebo cokoliv co splní svůj účel. Nedoporučuje se používat olej nebo kolomaz kvůli silnému zápachu. Přirozená vegetace může být připevněna k tělu tkaničkami z bot, nitěmi z opasku nebo kusy látky.
Odstřelovač musí zamaskovat i výstroj a výzbroj. Maskování však nesmí bránit používání těchto předmětů
* Puška
Na odstřelovačce musíte odstranit charakteristické obrysy. Zbraň může být umístěna v přepravní tašce. Měla by být ovšem zamaskovaná stejně jako ostatní věci včetně vás.
* Optika
Platí to stejné jako pro pušku
* Batoh
Platí totéž
Odstřelovač se musí svým maskováním přizpůsobovat terénu ve kterém operuje. Například:
Sněhové oblasti: Splývající barvy jsou mnohem efektivnější než potisknutá kamufláž. V oblastech s velkým množstvím sněhu nebo v zalesněných oblastech se sněhem se osvědčuje oděv který je celý bílý. V oblastech kde sníh je na zemi, ale ne na stromech je vhodné si obléci bílé kalhoty a zelenou nebo hnědou blůzu.
Poušť
Džungle
Městské oblasti
Sniper si musí uvědomovat své maskování od doby kdy se vydá do akce až do té doby než se vrátí.. Musí neustále využívat terénu, vegetace a stínu k tomu aby se vyhnul objevení. Nejvíce chyb se dopouštíte při návratu k vlastním jednotkám. Na únavu a zní vyplývající spěch byste měli myslet už při plánování. Proto je nutné dodržovat maskovací kázeň dokud se nevrátíte zmise.
Krytí a ukrývání
Správné pochopení a aplikace principů krytí a ukrývání používané se správným použití maskování ochrání snipera před zpozorováním protivníkem.
Kryt je přirozenou nebo umělou ochranou před nepřátelskou palbou. Přírodní úkryty (strže, díry, odvrácené svahy) a umělé kryty (palebné pozice, zákopy, zdi) ochrání snipera před přesnou palbou a částečně i před účinky atomového výbuchu. Každá malá proláklina může v případě potřeby sloužit jako kryt. Sniper musí umět najít a využít každého krytu. Na ochranu před palbou při přesunu sniper používá krytů mezi sebou a protivníkem
Úkryt je přírodního nebo umělého původu. Okolí může poskytnout přírodní úkryty které nemusíme upravovat (tráva, křoví a stíny). Odstřelovač může vytvořit umělé kryty z materiálů jako je pytlovina a maskovací síť. Případně taky z materiálů z okolí úkrytu (křoví, tráva, listí).
Základní principy:
Vyhnout se zbytečnému pohybu
Používejte všechny dostupné úkryty
Pozadí
Stín
Při pozorování zůstávejte přikrčení
Vyhněte se odleskům výstroje
Pozor na siluetu
Změňte dobře známé obrysy
Buďte potichu
Zvuky, zvláště hovor může nepřátelská hlídka zaregistrovat nebo pozorovatelny. Před misí zkontrolujte jestli vám něco nechrastí nebo necinká, ať už při chůzi nebo běhu.: Rysy vojenské výstroje a lidského těla jsou protivníkovi dobře známé. Využijte hejkala a maskovací uniformu. Rozptylte obrysy od hlavy až k patě.: Silueta na obzoru je viditelná z velkých vzdáleností a to i v noci protože tmavší linie postavy se dobře rýsují proti světlejší obloze. Silueta z vás dělá dobře viditelný cíl.: Odlesky přitahují pozornost oka a jsou viditelné na velké vzdálenosti. Odkrývejte puškohled pouze když vybíráte a zaměřujete cíl. Používejte ho opatrně pokud svítí slunce.: Čím menší silueta, tím hůř viditelná. Proto pozorujte přikrčení, ve dřepu nebo vleže. – na otevřeném prostoru je vše jasně viditelné, ale pokud využíváte stínu je to těžší. Stíny jsou obvyklé ve dne v noci. Nikdy byste neměli střílet z okraje lesa, lepší je pozice hlouběji v lese pod větve stromů. – je nutné splývat s pozadím. Stromy, keře, tráva, hlína a stavby mění barvu a vzezření pozadí. S tím vším můžete splynout. Vybírejte si stromy nebo keře se kterými vaše uniforma splyne a které pomohou rozrušit obrys postava. Odstřelovač musí vždycky předpokládat ze ho někdo pozoruje. : : Zapamatujte si, že pohyb přitahuje pozornost. Pozice zůstává utajená pokus se nehýbete, ale lehce odhalitelná pokud se pohybujete. Pohyb před statickým pozadím je jasně viditelný. Pokud pozici musíte změnit, pohybujte se opatrně a pokud možno celou cestu skrytě, nejlépe za omezené viditelnosti. Pohybujte se po centimetrech a opatrně, vždycky si prohlédněte místo kam se chcete dostat.: Nejrůznější odstíny šedé jsou velmi účinné. Maskovací vzory nejsou moc důležité.: Natisknuté maskovací vzory, kontrastní barvy a přirozená vegetace jsou nutností.: V písečných pouštích s minimem vegetace jsou kombinace žlutohnědé barvy velmi důležité. Na poušti musí sniper dokonale využívat terén a vegetaci (pokud je dostupná) k tomu aby zůstal bez povšimnutí.
Způsob pohybu odstřelovače.
Metody práce ostřelovačů se v mnoha směrech liší od metod běžného vojska. Nejlépe je to vidět na způsobu pohybu. Ostřelovač nesmí být za pohybu odhalen ani nesmí být podezřelý. Proto musí dokonale ovládat techniky pohybu.
PRAVIDLA POHYBU
Ještě před tím, než se ostřelovač vydá na cestu vždycky musí dodržet tato pravidla:
* Vždycky předpokládejte, že oblast kterou jdete je pozorována protivníkem
* Pohybujte se pomalu. Ostřelovači se pohybují po decimetrech a centimetrech
* Dejte si pozor abyste nezpůsobili pohyb stromů, keřů a vysoké trávy
* Naplánujte každý pohyb v jednotlivých částech cesty
* Často zastavujte, pozorujte a poslouchejte
* Při svém pohybu využívejte hluku střelby, výbuchů, letadel, větru nebo čehokoliv jiného
TECHNIKA POHYBU
Jak bylo zmíněno výše, odstřelovači používají takové techniky pohybu, které co nejvíce omezí možnosti zpozorování protivníkem.. Jsou to nízké plížení, střední plížení, vysoké plížení, plížení po rukou a kolenou a chůze.
Nízké plížení se používá v případech kdy možnost skrytého pohybu je extrémně omezená nebo při zaujímání palebné pozice. Nohy jsou u sebe, odrážíme se špičkami bot, prsty na rukou se přitahujeme, zbraň držíme za řemen(v místě kde je připevněn ke zbrani vepředu) a máme ji položenou na předloktí.
Střední plížení se používá v případě kdy je možnost skrytého pohybu omezená, ale je třeba se pohybovat rychleji než dovolí nízké plížení. Technika provedení je stejná jako u plížení používaného běžnou pěchotou tzn. že vždy pokrčíme jednu nohu a natáhneme druhou ruku. Mírně se nadzvedneme a posuneme se vpřed.
Vysoké plížení je užíváno v případech omezené možnosti skrytého pohybu a není možné odlepit tělo od země. Zbraň držíme na předloktích obou rukou. Pohybujeme po loktech a kolenou
Plížení po rukou a kolenou je využíváno v situacích kdy je možné se pohybovat částečně skrytě a odstřelovač se potřebuje pohybovat rychleji než dovoluje střední plížení. Lezeme po kolenou a opíráme se rukou o zem. Pušku držíme v podpaždí optikou nahoru.
Chůze se používá když jsou dobré možnosti krytí, nepřítel není blízko a potřebujeme se pohybovat vyšší rychlostí. Celé tělo je přikrčené, kolena pokrčená. Zbraň držíme v linii těla ústím dolů.
VÝBĚR, DOSAŽENÍ A KONSTRUKCE ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
Výběr umístění pozice je jeden z nejdůležitějších úkolů, které odstřelovačský tým splní v průběhu přípravné fázi mise. Po výběru prostoru tým určí jak se přesune do prostoru a umístí a dosáhne konečného postavení.
VÝBĚR
Po obdržení mise odstřelovačský tým určí cílový prostor a nejlepší umístění pro předběžné postavení za pomoci jednoho nebo více z následujících zdrojů informací : topografické mapy a letecké snímky, vizuální průzkum před misí a informace získané od jednotek operujících v daném prostoru.
1. Tým zajistí pozici připravením optimální rovnováhy mezi následujícími zřetely :
* Maximální palebný prostor a možnosti pozorování cílového prostoru
* Ukrytí před nepřítelem
* Pokryté trasy od a k pozici odstřelovačského týmu
* Umístění postavení ne blíže než 300 m od cílového prostoru
* Přírodní nebo vyrobené překážky mezi pozicí týmu a cílovým prostorem
2. Tým si musí uvědomit, že pozice vypadající jako ideální může být cestou k objevení nepřítelem. Proto se jednotka vyhne výběru pozic, které jsou :
* Na vrcholu nebo hřebenu vyčnívajících terénních objektů
* Blízko osamocených objektů
* V zatáčkách nebo na konci cest, stezek nebo proudu vodních toků
3. Tým musí využít veškerou představivost a důmysl při výběru dobrého postavení pro danou misi. Tým vybírá pozici, která není nejen výhodná vzhledem k efektivitě splnění mise, ale zároveň musí nepříteli připadat jako nejméně pravděpodobná pozice týmu.
Příklady takovýchto postavení :
* Pod kmeny v lesních polomech
* Tunely vyvrtané z jedné strany pahorku na druhou
* Bažiny
* Hluboké stíny
* V hromadách sutě
DOSAŽENÍ ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
V průběhu přípravy mise odstřelovač vybírá shromaždiště. Z tohoto shromaždiště tým prozkoumává předběžnou pozici k určení přesné polohy konečného postavení. Poloha ORP (objective rally point - shromaždiště) by měla zajišťovat krytí a ukrytí týmu před nepřítelem, měla by být co nejblíže k vybranému prostoru a měla by mít dobré přístupové trasy k vybranému prostoru.
Z ORP se tým pohybuje kupředu do prostoru, který dovoluje týmu vidět prostor předběžné pozice (obr. 4 - 8). Jeden člen zde zůstává a kryje zbylé členy týmu, kteří prozkoumávají prostor, aby lokalizovaly konečnou pozici. Jakmile je vybráno vhodné umístění, člen týmu, který kryl ostatní, se do ní přesune. V průběhu vedení průzkumu nebo pohybu k pozici se tým musí :
* Pohybovat pomalu a opatrně
* Vyhýbat zbytečným pohybům stromů, keřů a trávy
* Vyhýbat se působení jakéhokoliv hluku
* Zastavovat, pozorovat a poslouchat pravidelně po několika uražených metrech
Když odstřelovačský tým dorazí k palebné pozici :
* Provede detailní průzkum okolí a cílové oblasti
* Uspořádá vybavení tak, aby bylo lehce dostupné
* Začne stavět palebné postavení, je-li to třeba
* Ustanoví systém stravování, odpočinku a konání tělesných potřeb.
KONSTRUKCE ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
Odstřelovačská mise vždy vyžaduje po týmu, aby dosáhl určitého typu postavení. Tato postavení mohou být od "rychlé" pozice, kterou tým používá jen několik hodin, až po více stálou pozici, kterou může tým obývat několik dní. Tým by měl vždy naplánovat a uskutečnit výstavbu takovéto pozice, když je snížená viditelnost.
Na co brát ohled výběru odstřelovačského postavení :
Jestli je tým v postavení na několik minut nebo dní, základní činitelé výběru pozice jsou vždy stejné:
Umístění:
Druh terénu a půdy
Kopání a hloubení tunelů může být velmi namáhavé ve tvrdé půdě nebo v jemném, sypkém písku. Tým využívá výhod, které nabízí sám terén (díry, průrvy, díry po pařezech atd.)
Poloha a schopnosti nepřítele
Nepřátelské hlídky by mohly být dost blízko, aby slyšely veškeré zvuky, které mohou náhodně vzniknout při výstavbě postavení. Tým musí zvážit nepřítelovu viditelnost a prohledávací činnost.
Čas
Množství času k pobytu
Jestliže mise vyžaduje, aby byl tým po dlouhou dobu, tým buduje postavení, které zajišťuje lepší podmínky k přežití.
Čas požadovaný ke zbudování postavení
Vyžadovaný čas k výstavbě postavení musí být vzat v úvahu hlavně v přípravné fázi mise.
Vybavení
Jednotka si předem naplánuje jaké bude potřebovat nářadí a vybavení (pily, sekery, lopaty, krumpáče atd.)
Způsoby konstrukce:
Úkryty mohou být vystavěny z kamení, cihel, dřeva nebo drnů. Bez ohledu na typ úkrytu a materiál je největší úsilí vynaloženo na výrobu neprůstřelných stěn úkrytu.
Odstřelovači mohou využít následujících způsobů :
* Svázání ochranných vest okolo úkrytu
* Použití pancířů zevnitř i zvenčí úkrytu
* Umístění pytlů s pískem okolo střílen
1. Jáma
Samotná konstrukce začíná vykopáním jámy. Veškerá vykopaná hlína je odstraněna nebo dána do pytlů.
2. Krytí nad hlavou
V dlouhodobém úkrytu mohou být jako základ střechy použity kmeny padlých stromů. Základ je potom zasypán prachem, vrstvou hlíny a vrstvou štěrku a nakonec mohou být přidány drny. Potom je střecha zamaskována.
3. Vchod/východ
Vchod/východ by neměl být příliš velký kvůli zamaskování, ale ani moc malý kvůli snadnému vstupu/výstupu. Opět je potřeba jej kvalitně zamaskovat
4. Střílny
Konstrukce střílen vyžaduje péči a zkušenosti, aby zajistily maximální palebné pole.Střílny musí být výborně zakamuflovány materiálem, který splývá s okolím.
5. Pohyby z/do úkrytu
Všechen čas a úsilí, který tým věnoval stavbě postavení jsou zmařeny, jestli nepřítel spatří odstřelovače, jak vcházejí nebo vycházejí z úkrytu. Odstřelovači by měli vstupovat/vycházet z úkrytu jen když je tma. V zastavěných oblastech je toto víc než nutné (je dobré použít kanály, je-li to možné).
Typy postavení
Spěšná pozice
Spěšná pozice je používána, pokud je tým v nasazení krátkou dobu a nemůže zbudovat postavení kvůli nepříteli nebo náhlé změně pozice. Spěšná pozice má :
Výhody:
* Nevyžaduje žádnou konstrukci
* Může být použita v krátké době - jakmile odstřelovač najde vhodné umístění, vyrobí pouze "střílnu" posunem malého množství vegetace nebo posunutím střelce dozadu, aby nebyl vidět záblesk při výstřelu a hlaveň zbraně
Nevýhody
* Málo prostoru k pohybu - každý neopatrný pohyb může vést k prozrazení
* Omezuje kontrolu většího území - hodí se na krytí křižovatek, přejezdů, zatáček atd.
* Žádná ochrana před nepřátelskou střelbou
* Závisí na schopnosti maskování jednotlivce
Čas pobytu by neměl překročit 8 hod.
Nouzová pozice
Nouzová pozice snižuje odstřelovačovu siluetu a stále mu dovoluje efektivně pozorovat a střílet. Nouzová pozice má:
Výhody:
* Vyžaduje malou konstrukci - jednotka vykope díru velkou pouze pro lidi a vybavení
* Skrývá velkou část těla a vybavení - nad úrovní terénu je pouze hlava odstřelovače a jeho zbraň. Je NEZBYTNÉ si dát pozor na odlesky čoček dalekohledu a optiky zbraně.
* Díky zmenšené siluetě trochu ochraňuje před střelbou
Nevýhody:
* Málo prostoru k pohybu
* Malá ochrana před granáty a jinými předměty padající do úkrytu
* Odstřelovač si musí dát pozor na důkladné zamaskování zbraně a hlavy
Čas stavby je kolem 1 - 3 hod., čas pobytu je mezi 6 - 12 hod.
Nora
Nora je podobná nouzové pozici, ale odstřelovači mají krytí nad hlavou. To umožňuje i více pohybu. Úkryt může být vykopán pod stromem, skálou nebo jiným místem, které zajišťuje ochranu nad hlavou. Nora má :
Výhody:
* Větší volnost pohybu - temno v úkrytu dovoluje odstřelovačům, aby se pohybovali volněji Musí si ale dát pozor na zakrytí vchodu/východu, aby je světlo prostupující dovnitř neprozradilo
* Lze ukrýt všechno vybavení
* Zajišťuje ochranu před střelbou a granáty - jednotka by se měla pokusit najít objekt, který zajišťuje kvalitní ochranu před nepřátelskou palbou
Nevýhody:
* Vyžaduje více času pro konstrukci
* Potřeba speciálních nástrojů - pily, sekery, vodě odolný materiál
Čas stavby - 4 až 6 hod., čas pobytu - 12 až 48 hod.
Dlouhodobý úkryt
Dlouhodobý úkryt je používán hlavně v obranných situacích, vyžaduje doplňkové vybavení a více lidí pro stavbu. Tak či tak, dovoluje odstřelovačům zůstat na místě dlouhou dobu a jednotlivé týmy se mohou střídat. Dlouhodobá pozice má :
Výhody:
* Úplná volnost pohybu
* Ochraňuje před střelbou a granáty
* Dokonalé ukrytí - Pokud je kvalitní maskování tak jedinou viditelnou částí jsou střílny. Tyto střílny by měly mít uvnitř úkrytu velký průměr (25 - 35 cm) a zužovat se asi na 10 - 20 cm. Nepoužívané střílny je lepší zakrýt kusem látky nebo něčeho podobného.
* Vydrží dlouhou dobu
Nevýhody:
* Ke konstrukci je třeba nářadí a lidi navíc - toto postavení by nemělo být stavěno k nepříteli, mělo by se začít stavět, když je tma a být dokončeno před úsvitem
* Časem vzrůstá riziko odhalení - několikadenní používání úkrytu nebo střídání týmů riziko odhalení.
Čas stavby je asi od 4 do 6 hodin, čas pobytu je víc jak 48 hodin.
Život v úkrytech
Přestože způsoby stavby a provedení se liší, "život" v nich je vesměs stejný. Každý člen týmu má přidělenu nějakou funkci (střelec, pozorovatel, atd.). Kniha záznamů, pozorovací záznamy, mapa a rádio by měly být mezi osobami, aby k nim měl každý snadný přístup. Všechny tělesné potřeby jsou konány, pokud možno, za tmy venku. Protože nepřítel je schopen podle výkalů a jiných lidských produktů najít postavení, je lepší vykopat díru a tam to všechno schovat.
POSTAVENÍ V MĚSTSKÝCH OBLASTECH
Pozice v městském prostředí jsou trochu odlišné od pozic v poli. Odstřelovači mají výběr z několika možností - od střechy až na ulici. Tento terén je pro odstřelovače ideální. Kvalitní tým odstřelovačů může ve městě dokonce zastavit postup nepřátelské pěchoty nebo ji alespoň demoralizovat.
Při výstavbě postavení si musí dát odstřelovači pozor na vzhled stavby. Nepřítel musí být co nejvíc zmatený. Když odstřelovači střílí z oken, měli by jich zabarikádovat co nejvíc (nepřítel hůř určí místo, odkud střílí a odstřelovači mají více možností odkud napadnout nepřítele). Samozřejmostí jsou falešné střílny. Pokud odstřelovač střílí ze střechy a je třeba odstranit tašky, je dobré střílet ze střechy, která už díry má.
Odstřelovači nesmí být v nápadné budově, která upoutá na první pohled nebo s kontrastním pozadím v zádech.
Odstřelovači NESMÍ vystrkovat hlavně z oken, hlavně zdraní musí být od střílen co nejdál, aby nebyl slyšet výstřel a záblesk, nejlepší je střílet z úplně jiné místnosti (skrz otevřené dveře, díru ve zdi,...). Neměli by střílet ze stejného místa.
Úkryty v městském terénu jsou úkryty v místnostech, na půdě nebo mezi patry budov.
TYPY POSTAVENÍ
1. Úkryt v místnosti
Odstřelovači mohou z místnosti střílet z oken, dveří nebo děr ve zdi. Ke krytí nebo zpřesnění střelby můžou odstřelovači použít nábytek. Při výběru úkrytu si musí odstřelovači uvědomit, jestli jich je dost na to, aby mohli kontrolovat celý prostor okolo úkrytu. Tvoření siluet se lze vyhnout zavěšením koberce, kusů látek a podobného materiálu doprostřed místnosti jako tmavého pozadí. Problém jsou záclony, skrz které nejde dobře vidět dovnitř, ale jejich pohyb může odstřelovače prozradit.
2. Úkryt mezi patry
Tato pozice je poněkud nepohodlná, protože se v ní leží. Je obtížné udělat střílny, ale poškození budov může být ku pomoci (díry ve zdech, praskliny, atd.). Vchod/východ je vybudován ve stropě nebo v podlaze zakrytý kobercem a nábytkem.
3. Úkryt na půdě
Tento typ postavení je v budovách se střechou ve tvaru A. Tyto střechy mají většinou tašky, o kterých jsem se zmínil výše. Střílení zevnitř, zpoza komína nebo jiné budovy výrazně zlepšuje ochranu před nepřítelem.
Odstřelovačský tým v městských oblastech využívá:
* Pro umístění úkrytu je nejlepší 2. patro budov. Zajišťuje dobré krytí a zároveň se odsud dá pokrýt střelbou relativně dost prostoru okolo budovy.
* Nejlepší pozorovatelna/střílna je okno. Je to ale zároveň nejzranitelnější místo, proto :
1. Jestli je okno špinavé, nečistěte jej
2. Pokud jsou v oknech okolních domů záclony, z oken úkrytu je neodstraňujte
3. Jestli vítr se záclonami pohybuje, tak je uvažte, roztáhněte nebo zajistěte něčím těžkým
4. Střelba skrz záclony má velmi malý vliv na přesnost a pomáhají zakrýt záblesk při výstřelu
* Odstřelovači by se měli vyhnout střílení skrz sklo, pokud nejde o jeden výstřel
* Jako střílny lze také využít vyvrtané otvory, vytažené cihly, díry po granátech,...
* Střílny musí být "čisté" tzn. bez výstupků nebo velkých vrstev prachu
* Je dobré si uvědomit pohyb Slunce ( i v polních úkrytech ) a případně zajistit, aby při střelbě nevadilo sluneční světlo (zástěny, husté sítě,...)
* Pokud je úkryt jednopokojový, je užitečné oddělit závěsy operační a "odpočinkový" prostor
* Odstřelovačský tým by měl mít vždy únikovou cestu vedoucí k nouzovému shromaždišti. Proto si už předem připraví únikovou cestu a prostředky k tomu potřebné (lana nebo žebříky z oken, výbušniny, kterými mohou odstřelit kus stěny atd.).
!!! POZOR !!!
POKUD SE ODSTŘELOVAČI POHYBUJÍ V KANÁLECH, MUSÍ SI DÁT POZOR NA PASTI A OTRAVNÉ PLYNY
Průzkum
V průběhu historie byly vyhrávány bitvy a poráženy národy. Hlavně díky přesnému odhadu a popisu síly, vybavení a pozice nepřítele. Na tom, jak odstřelovačský tým provede průzkum nepřátelských jednotek závisí, jestli bude velitel pozemního resp. jiného vojska reagovat při styku s nepřítelem. Účelem pozorování je shromažďování fakta a zajistit informace zaměřené na specifickou oblast. K pozorování je třeba všech 5 smyslů, nejvíc zraku a sluchu. Shromážděné informace jsou odeslány zpravodajské službě, která je analyzuje a zpracuje.
Úspěch odstřelovačského týmu závisí na jeho schopnostech a vybavení. K optice na zbrani má odstřelovač k dispozici dalekohled, noční vidění a pozorovací dalekohled ke zvýšení schopnosti pozorovat, popř. napadnout cíl. Členové týmu si musí navzájem pomoci při používání tohoto vybavení, protože delší používání jednoho přístroje může dočasně zhoršit zrak a tím pádem i průzkum. Nejlepší způsob je střídat se. Ve dne by mělo být pozorování dlouhé 10 min., poté následuje 10ti minutový odpočinek. Podobné je to s používáním nočního vidění. Po několika “výměnách” je možné čas pozorování a odpočinku zvýšit na 15 minut.
Spěšné a detailní pozorování
V průběhu průzkumu cílového prostoru používá tým dva způsoby pozorování – spěšné a detailní
Spěšné pozorování
Spěšné pozorování je první fáze sledování cílové oblasti. Pozorovatel provede toto pozorování hned po dosažení palebného postavení. Jedná se o rychlý pohled dalekohledem na nejvýraznější body, terénní jevy nebo další prostory, ve kterých by se mohl skrývat nepřítel. Pozorovatel se napoprvé soustředí na ta místa, která jsou nejblíže pozice týmu, protože představují možnost bezprostředního ohrožení nepřítelem. Potom zkoumá místa vzdálenější, dokud není cílová oblast prohl edána úplně. Pokud pozorovatel vidí nebo někde tuší nepřítele, použije pozorovací dalekohled M49 pro detailní pohled. Tento dalekohled by neměl být používán na prohledávání velkých oblastí, protože by jeho velké zvětšení a delší používání dočasně oslabit zrak pozorovatele.
Po spěšném průzkumu provedou pozorovatelé detailní průzkum oblasti. Je to bližší a důkladnější průzkum cílového prostoru.
detailní průzkum
Tento cyklus (spěšný & detailní) by měl být 3x nebo 4x zopakován. Tímto si odstřelovači zvyknou na okolní terén a mohou připravit další postup oblastí. Po počátečním průzkumu by měl pozorovatel v průzkumu pokračovat za použití jak spěšného, tak detailního průzkumu. Zatímco pozorovatelé provádí průzkum oblasti, odstřelovač si zaznamenává výrazné terénní jevy (velké nebo uschlé stromy, skály atd.) a vzdálenosti (do mapy, na kus papíru,...). Členové týmu by se měli vystřídat asi po 30ti minutách.
Prvky (základy) pozorování
1. Všímavost
2. Vědomosti
3. Záznamy
4. Reakce
Odstřelovač si musí dát pozor na okolí a nesmí být ničím překvapen. Odstřelovač si musí uvědomit určité základy, které ovlivňují a zkreslují pozorovaný cíl :
* Rozměry objektu mohou být zkresleny, je-li cíl viděn pouze z části nebo rozmazaně
* Odstřelovač / pozorovatel musí být maximálně soustředěný, nic jej nesmí rozptylovat
* Psychické schopnosti (5 smyslů) mají své meze
* Stav počasí ovlivňuje přesnost střelby (vlhkost vzduchu atd.)
* Přespřílišná představivost může vést k přehánění nebo nepřesnosti ve střelbě
Vědomosti získá odstřelovač vzděláním, výcvikem, trénováním, zkušenostmi. Vědomosti zvyšují možnosti členů týmu provádět kvalitní pozorování, vědomosti rozšiřují schopnost vidět a uvědomit si všechny možnosti průzkumu a pomáhají ve vyhodnocování získaných informací.Záznamy slouží k zachování a vybavení si předešlého pozorování. Odstřelovači používají psací potřeby, knihu záznamů pro odstřelovače, náčrtky okolí, diktafony a kamery ke zkvalitnění záznamů o událostech; tak či tak, nejlepší metoda uchování informací je paměť. Schopnost zapamatovat si, udržet v paměti a vybavit si závisí na schopnostech odstřelovače (kapacita paměti, schopnost rozpoznat, co je podstatné si zaznamenat). Faktory ovlivňující zaznamenávání :
* Množství tréninku a cvičení se v pozorování
* Dovednosti získané zkušenostmi
* Podobnost předchozích situací/událostí
* Časový úsek mezi pozorováním a zaznamenáváním
* Schopnost pochopit či vyjádřit zprávy ústně nebo jinak
Jedná se o reakci odstřelovačů vzhledem k získaným informací – kvalitní zaznamenání situace nebo přesná střelba na cíl.
Techniky v šeru
Šero působí falešným dojmem bezpečí a neviditelnosti, a proto musí být odstřelovači velmi opatrní. Nepřítel má také sklony k neopatrnosti a “vychází” ven, čehož můžou odstřelovači využít.
Noční techniky
Bez nočního vidění se musí odstřelovači spoléhat na vlastní zrak. Pro maximální efektivitu musí tým použít následující způsoby vidění v noci :
* Adaptace na noční tmu
Když tým odjíždí do noční mise, tak by členové měli mít v osvětlených oblastech tmavé sluneční brýle. Po příjezdu na místo si tým udělá 30ti minutovou přestávku na “rozkoukání se” ve tmě.
* Boční vidění
Tyčinky lidského oka jsou velmi citlivé na světlo. Za denního světla se musí odstřelovač dívat přímo na cíl, aby jej spatřil. Buňky čípků na sítnici v noci cíl nezaregistrují. Při odvrácení pohledu o 5 – 10° bokem bude cíl viditelný, protože na tyčinky dopadne světlo.
Faktory ovlivňující noční vidění
Odstřelovači musí mít kontrolu nad následujícími faktory :
1. Nedostatek vitaminu A zhoršuje noční vidění, ale předávkování tímto vitaminem noční vidění nezlepší
2. Zima, oční vady, kouření, alkohol, narkotika i bolest hlavy snižují schopnost nočního vidění
3. Vystavení přímému světlu znehodnotí schopnost vidění v noci a odstřelovač se potom musí znovu “rozkoukat”.
“Světelná” pomoc
Odstřelovačský tým může příležitostně využít “cizího” světla k pozorování a střelbě.
Příklady:
Dělostřelecká palba - Dělostřelecké granáty – světlice (typ M301A2) vytvoří světlo o síle 50000 svíček
Ohně - Nedisciplinovaní nepřátelští vojáci mohou dělat ohně; ohně můžou být způsobeny i bojovým poškozením. Ohně dávají odstřelovačům dostatek světla pro míření.
Osvětlené budovy - Odstřelovači mohou využít světel kolem a v budově k likvidaci nepřátel uvnitř a okolo objektu.
Nalezení a výběr cíle
Zaznamenávání typu a polohy cíle pomáhá odstřelovačům vybrat cíle, na které lze nejlépe útočit. Odstřelovač musí zaútočit na ty cíle, jejichž zneškodnění způsobí nepříteli pokud možno co největší škodu v dané situaci. Musí zároveň zvážit možnost použití nepřímé střelby na cíl, protože na některé cíle se lépe útočí nepřímou palbou (jejich velikost, vzdálenost atd.).
Určování cílů
K zaznamenání cílů použije tým vzdálenostní kartu, což velice pomůže při útoku. Když pozorovatel oznamuje odstřelovači polohu cíle, určí ji pomocí cílu nejbližšímu a zároveň v okolí výrazného terénního jevu (strom, skála,...).
1. Smysl: Odstřelovači značí cíle z těchto důvodů:
* Kvůli dalšímu možnému postupu je dobré vědět o přibližné poloze nepřátel
* Střelba bez předchozí přípravy vzbudí pozornost u nepřátel blízko pozici odstřelovače
* Tento systém je užitečný, když je v oblasti mnoho cílů
2. Zřetele: Členové týmu si musí uvědomit následující :
1. Čas viditelnosti cíle - cíl se může pohybovat, a pokud se pohybuje v pravidelných periodách, tak si na něj může odstřelovač “počkat”
2. Počet cílů - jestli se v oblasti pohybuje velké množství cílů najednou, je nutné, aby si odstřelovač vybral ty, které jsou pro nepřítele nejdůležitější
3. Prostor / vzdálenost mezi cíli - pokud jsou cíle od sebe vzdáleny, je těžké kontrolovat jejich pohyb; odstřelovač by měl proto střílet na cíle blízko sebe
3. Určení polohy skrytých střelců:
Tým použije metodu výstřel - dopad (zvuk vydaný při výstřelu - náraz vystřelené kulky do tělesa). Pomocí tohoto mohou odstřelovači určit jak vzdálenost, tak směr, kterým kulka letěla.
1. Vzdálenost střelce - časový rozdíl mezi výstřelem a dopadem může sloužit k určení přibližné vzdálenosti:
* Odmlka trvající 1 vteřinu = asi 548 metrů
* Odmlka trvající 1/2 vteřiny = asi 274 metrů
2. Poloha střelce - pozorováním ve směru dopadu střely a předem určené přibližné vzdálenosti má tým velkou šanci vidět nepřátelského střelce (záblesk při výstřelu, špatné maskování)
3. Omezení
* je obtížné určit odmlku, když je vystřeleno víc střel najednou
* hory, vysoké budovy atd. mohou způsobit ozvěnu
4. Analýza děr po kulkách:
Pomocí vystřelených děr (min. dvou) ve stromech, zdech, skalách, nastrčených figurínách je možné určit směr, odkud kulky přilétly. Nastražením nějakého objektu (např. helmy, umělých figurín atd.) mohou členové týmu určit přesnou pozici nepřítele. Metoda “děr po kulkách” funguje jenom tehdy, pokud nepřítel střílí ze stejného místa.
Výběr cíle
Určení cíle závisí na odstřelovačích. Ti ale musí zvážit možnost ohrožení své pozice. Při výběru cíle si musí uvědomit:
1.
Ohrožení nepřítelem - tým si musí dát pozor na možnost ohrožení nepřátelskými vojáky
2.
Pravděpodobnost zásahu první kulkou - aby mohl střelec zasáhnout první kulkou, musí mít na paměti:
* vzdálenost cíle
* směr a rychlost větru
* viditelnost v cílovém prostoru
* viditelnou plochu cíle
* množství času, kdy je cíl vidět
* směr a rychlost pohybu cíle
3.
Jistota o identitě cíle - odstřelovač musí vědět, po kom střílí
4.
Důležitost cíle - odstřelovač vědět, zda zasáhne co možná nejcitlivější složku nepřítele
5.
Nepřátelská reakce na střelbu - tým musí být připraven na všechno – opětování palby, dělostřelectvo, vrtulníky, nepřátelští odstřelovači atd.
6.
Dopad na splnění mise - ne v každé misi je třeba zabít co nejvíce nepřátel...
Klíčové cíle
U osob záleží na hodnosti nebo typu zbraně, kterou nese.
Odstřelovači - Cíl číslo jedna. Odstřelovači představují obrovskou hrozbu pro pěchotu a jiné jednotky
Psovodi se psy - Hrozba zvláště pro odstřelovače nebo jiné speciální jednotky. Při útoku na tuto jednotku by měl odstřelovač zabít nejprve psovoda, což zmate psa, který je pak těžko ovladatelný.
Zvědové - Jsou to lstiví průzkumníci a poskytují nepříteli informace o spřátelených jednotkách. Musí být eliminováni.
Důstojníci - Pokud nepřátelský útvar ztratí velitele, jeho další koordinace v akci může trvat i několik hodin.
Nižší důstojníci (poddůstojníci) - Jejich odstraněním není nepřátelský útvar zas tak dezorientován, ale snižuje to morálku kolegům nižších hodností.
Velitelé a řidiči vozidel - Mnoho vozidel je zbytečných bez velitele nebo řidiče.
Radisté - V některých jednotkách, pouze znalá osoba ví, jak zacházet se složitějšími druhy komunikačního zařízení. Jejich likvidací může odstřelovač přerušit spojení nepřátelského útvaru s okolím.
Ozbrojené jednotky - Zničením ozbrojených jednotek nepřítele, hlavně kulometčíků, raketometčíků, granátometčíků sníží odstřelovač palebnou sílu nepřítele.
Optika na vozidlech - Posádky některých vozidel vidí pouze díky optice. Zničením optiky je vozidlo nepřítele “oslepeno”.
Radarové a komunikační zařízení - Dobře mířená střela může úplně vyřadit radar z provozu. Poškozené zařízení lze ale někdy opravit. Umí to speciálně vycvičení lidé, které je taky dobré zastřelit.
Zbraňové systémy - Mnoho zbraňových systémů, zvláště počítačem naváděné, lze zničit jednou střelou do naváděcího systému.
Prvky negativně ovlivňující odhad vzdálenosti
1. Vzhled cíle :
2. Vzhled terénu :
3. Světelné podmínky :
* Objekt, který má pravidelné obrysy (např. dům), se jeví být blíž než nepravidelný objekt (např. shluk stromů)
* Cíl, který kontrastuje s pozadím, se jeví být blíž, než je ve skutečnosti
* Částečně viditelný cíl se zdá být dál než ve skutečnosti
* Když pozorovatel sleduje okraj terénu (horizont) má tendence přecenit vzdálenost cíle
* Pozorování v rovném terénu (voda, sníh, poušť atd.) způsobuje podcenění vzdálenosti cíle
* Když se pozorovatel dívá nahoru, cíl vypadá vzdálenější
* Když se pozorovatel dívá dolů, cíl vypadá, že je blíž Čím zřetelněji a “čistěji” je cíl vidět, tím se zdá být blíž
* Když je Slunce za pozorovatelem, cíl vypadá, že je blíž
* Když se pozorovatel dívá proti Slunci, cíl je špatně vidět a zdá se být dál
Způsoby odhadu vzdálenosti
1. Metoda ústřižků papíru
2. “Stometrová” metoda
3. Použití vzhledu objektu
4. Průměr
5. Použití vzdálenostní karty
6. Výpočet vzdálenosti pomocí vzorce
7. Kombinovaný způsob
Metoda ústřižků papíru (obr. 4-17) je užitečná při určování větších vzdáleností (nad 1000 m). Odstřelovač položí papírek na mapu tak, aby přímkou (rovný okraj ústřižku) spojil pozici cíle a svoji pozici a označí to do papírku. Potom porovná vzdálenost mezi dvěma značkami na papíru s měřítkem mapy.K použití tohoto způsobu (obr. 4-18) musí být odstřelovač schopen určit vzdálenost 100 m v terénu. Pro vzdálenosti do 500 m, určí počet “stometrů” v prostoru mezi dvěma objekty. Pro vzdálenosti nad 500 m určí bod v polovině vzdálenosti mezi objekty, do půlky nacpe “stometry” a vynásobí to dvěma.Tato je způsob určení vzdálenosti pomocí velikosti a jiných charakteristických znaků objektu. K použití tohoto způsobu tak, aby bylo dosaženo určitého stupně přesnosti, musí být odstřelovači obeznámeni s charakteristickými detaily objektu, které se se vzdáleností mění.Jednoduché. Odstřelovač si řekne, že cíl není dál než X metrů a že není blíž než Y metrů. Potom jenom spočítá průměr X a Y ( X+Y)/ 2, a to bude přibližná vzdálenost.Odstřelovač zaznačí nelezený cíl do vzdálenostní karty a díky tomu určí přibližnou vzdálenost.Výpočet vzdálenosti pomocí vzorce je preferovaná metoda určení vzdálenosti. Tato metoda využívá nitkového kříže v dalekohledu M19 nebo optiky M3A na zbrani. Odstřelovač musí znát výšku cíle v palcích nebo metrech (převod palců na metry: počet palců x 0.0254). Pokud ji zná, srovná ji se stupnicí v optice a použije tento vzorec:
velikost cíle v metrech x 1000 / velikost v milimetrech na nitkovém kříži = vzdálenost v metrech
V prostředí boje zřídka existují ideální podmínky. Proto použití jedné metody nestačí. Například terén s množstvím “mrtvého” prostoru (pastviny, poušť, tundra, rovná step atd.) znesnadňují použití “stometrové” metody, špatná viditelnost snižuje přesnost způsobu využívajícího vzhledu objektu. Tak či tak, použitím více metod určí zkušený odstřelovač vzdálenost velice přesně.
Laserový zaměřovač
Laserový pozorovací systém AN/GVS-5 zajistí odstřelovačům velice přesné určení vzdálenosti. K úplné dokonalosti je možné požít laser paralelně s optikou na zbrani a výsledky zprůměrovat. Pokud je zaměřovaný cíl moc malý, je dobré zamířit na nějaký větší objekt blízko cíle (budova, vozidlo, strom, skála,...).
Poznámka: Při používání laserového dálkoměru musí odstřelovači dbát opatrnosti. Některé zbraňové systémy mají detektory, které odhalují právě záření z dálkoměrů. Proto např. po zaměření tanku T-90 můžete vidět nepříjemné otáčení věže vaším směrem.
Vzdálenostní vodítka
Jestli je špatně vidět spodek objektu, měl by být objekt “rozpůlen”
Pokud je výška z poloviny viditelného cíle např. 70 palců, je výška rozdělena na poloviny a je použit vzorec :
35 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
Pokud je vidět pouze malá část (průměrná vzdálenost hrudní kosti a hlavy je 19 palců):
19 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
nebo (průměrná výška hlavy je asi 10 palců):
10 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
Tento příklad může být použit proti nepříteli v bunkrech nebo hustém porostu.
Odstřelovačská kniha záznamů
Odstřelovači by měli mít odstřelovačskou knihu záznamů se všemi velikostmi objektů.
* Vozidla
* Průměrná výška lidských terčů v operačním prostoru
* Městské prostředí
o Výška kol
o Rozměry vozidla
o Délka děl u tanků
o Délka / velikost jiných zbraňových systémů
o Průměrná velikost prostoru okolo dveří
o Průměrná velikost oken
o Průměrná šířka ulic a uliček
0
Záznam informací
Vzdálenostní karta
Vzdálenostní karta představuje cílový prostor viděný z výšky s poznámkami o vzdálenostech v oblasti. Data jsou zaznamenány ve vzdálenostní kartě, která odstřelovačům zajišťuje rychlé zaznačení cíle a porovnání jeho vzdálenosti s předtištěnými vzdálenostmi na kartě. Tyto karty mohou být přerušovanými čárami rozděleny na sektory. Toto zajistí odstřelov ačům rychlou orientaci při hlášení objektů např.: “Křižovatka v sektoru A.” Karta může být vyrobena z jakéhokoliv papíru, který má tým k dispozici. Pozice odstřelovačů a vzdálenosti k různým terénním jevům jsou na kartě zaznačeny taky.
Informace obsažené v kartě obsahují :
* Jméno, hodnost, číslo a jednotku
* Způsob dosažení prostoru
* Maximální možný dosah útoku
* Výrazné terénní jevy, silnice a stavby
* Vzdálenost, vliv větru na let střel, míra naklonění hlavně
* Vzdálenosti v oblasti
* Teplota a vítr (vyškrtnout, pokud se něco z toho změní a napsat nové hodnoty)
* Údaje o cíli (vzdálenost, azimut, popis cíle atd.)
Vojenský náčrt
Vojenský náčrt je použit k záznamu informací o celkovém prostoru, krajinných prvků nebo člověkem vyrobených stavbách, které nejsou zaznačeny v mapě. Tyto náčrty neposkytují odstřelovači pouze pohled na prostor v různých náhledech, ale také poskytují informace o detailech jako např. o typu plotů, počtu telefonních drátů atd. Jsou dva typy náčrtů:
1. Panoramatický náčrt
2. Topografický náčrt
Panoramatický náčrt - ukazuje cílovou oblast tak, jak ji vidí odstřelovač ze své pozice. Informace obsažené v panoramatickém náčrtu:
* Jméno, hodnost, ČSZ a jednotka zaznamenávajícího
* Název náčrtu
* Souřadnice týmu
* Počasí
* Magnetický azimut ve středu náčrtu
* Číslo a měřítko náčrtu
* Datum a čas
Topografický náčrt - je nákres oblasti shora. Náčrt umožňuje odstřelovačům popsat velké oblasti, spolehlivě v nich určit vzdálenosti jednotlivých objektů. Tento náčrt je užitečný při popisování silniční sítě, toku řek/potoků nebo polohy přírodních a člověkem vyrobených překážek. Polní náčrt může být použit jako překryv vzdálenostní karty. Informace obsažené v topografickém náčrtu :
* Souřadnice týmu
* Jméno, hodnost, ČSZ a jednotka zaznamenávajícího
* Název náčrtu
* Souřadnice
* Počasí
* Azimut
* číslo a měřítko náčrtu
* Datum a čas
Vodítka pro kreslení náčrtů
K nakreslení náčrtu není třeba zvláštní výtvarné nadání, ale zkušenosti, které získá cvikem každý.
1. Kreslí se od největších objektů k nejmenším – vyznačit hranice náčrtu, potom hory, řeky, obrysy velkých budov. Nakonec detaily.
2. Stejný nákres / tvar pro stejné objekty – nemá smysl kreslit každý strom jinak tzn. přesně tak, jak vypadá. Pro stromy se použije společný znak, pro budovy, skály atd. taky. Nesoustřeďte se na velké detaily, pokud to nemá taktický význam.
3. Používá se kreslení v perspektivě; mizející body – Je lepší zkusit kreslit v perspektivě. Pro toto se používají “mizející body”. Rovnoběžné čáry na zemi jdoucí v horizontálním směru mizí (setkávají se) se v bodě na horizontu. Čáry jdoucí dolů ze svahu směrem od pozorovatele mizí pod horizontem. Čáry jdoucí nahoru do kopce od pozorovatele mizí v bodě nad horizontem. Čáry ztrácející se směrem doprava mizí vpravo ty, které jdou doleva, mizí vlevo.
Odstřelovačská kniha záznamů
Odstřelovačská kniha záznamů je napsaný, chronologický souhrn všech aktivit a událostí, které se staly v prostoru působení odstřelovačského týmu. Je používána s vojenskými náčrty a vzdálenostními kartami; tato kombinace nedává velitelství a informační službě pouze informace o vzhledu terénu, ale také poskytuje přesný souhrn aktivit v dané oblasti.
Informace v pozorovacím protokolu obsahují :
* Číslo protokolu a počet listů
* Jméno, hodnost, a jednotka zaznamenávajícího
* Datum a čas pozorování a viditelnosti
* Souřadnice týmu
* Události, které se staly
* Číslo, čas a souřadnice každé události
* Uskutečněné akce odstřelovačů a komentáře